slovnik

Život

Ačkoli se to zdá neuvěřitelné, tak je naprostou pravdou, že tato tzv. moderní civilizace je strašně ošklivá. Nenaplňuje znaky nadpozemské estetiky a je naprosto zbavená vnitřní krásy.

Naparujeme se kvůli hrůzostrašným budovám, které se podobají skutečným myším dírám.

Svět se stal strašlivě nudným, všude ty samé ulice, všude ta příšerná zástavba.

Všechno toto se stalo fádním, ať už na severu, jihu, východě nebo západě našeho světa.

Všude je to stejné, až se z toho točí hlava. Davy křičí: „Modernizace!“

V našich oblecích a nablýskaných botách se podobáme pyšným pávům. A zatím je na světě tolik nešťastných, podvyživených a zubožených.

Prostá a přirozená krása, spontánní a opravdová, bez nutnosti použít make-up a jiné kosmetické vymoženosti, se vytratila z ženského pokolení. Teď jsme v moderní době. Takový je život.

Lidé se stali strašlivě krutí. Laskavost se pomalu vytrácí. Nikdo již nemá s nikým soucit.

Výkladní skříně luxusních obchodů září výstředním zbožím, které si ti méně majetní nemohou dovolit.

Ti, co nejsou součástí „naší“ společnosti, tak se mohou na ty šperky, hedvábí, drahé parfémy a deštníky pouze dívat. Mohou se dívat, ale nesmí sahat. To jsou muka, která prožíval Tantalus.

Moderní člověk je strašlivě hrubý. Vůně přátelství a upřímnosti se z velké míry vytratila.

Hemžící se masy si stěžují, že mají vysoké daně. Každý má problémy. Někdo dluží nám a my dlužíme jinému. Někdo nás žaluje a my nemáme s čím zaplatit. Naše starosti nás vnitřně mučí. Nikdo nežije v míru.

Byrokrati jsou psychicky závislí na svých kulatých bříškách a doutnících. Hrají si své politické hry a vůbec se nestarají o utrpení lidí.

V dnešní době není nikdo šťastný. Nejhůře je na tom střední třída, která stojí proti meči a za zády má stěnu.

Bohatí a chudí, věřící i nevěřící, obchodníci i chudáci, obuvníci i kováři pouze žijí, protože musí. Utápí své trápení ve vínu a dokonce se stanou závislí na drogách, aby utekli sami před sebou.

Lidé se stali zlomyslnými, podezřívavými, vychytralými a zvrácenými. Nikdo už nikomu nevěří. Každý den si vymýšlejí nové podmínky, certifikáty a jiná omezení. Požadují dokumenty, papíry, které už ovšem neplní svůj účel. Lstiví se tomu smějí – vyhýbají se zákonům dokonce i přes hrozbu uvěznění.

Žádná práce není veselá. Smysl pro pravou lásku byl ztracen a lidé se dnes žení, aby se zítra rozvedli.

Naneštěstí, jednota v rodinách se rozpadá. Nikdo už nemá vrozený smysl pro slušnost. Lesbičky a homosexuálové jsou tak běžní jako sklenice pitné vody.

Účelem této knihy je zjistit o tomto více, snažit se porozumět příčinám takovéhoto rozvratu, bádat, hledat, zkoumat…

Mluvím běžnou mluvou, snadno srozumitelnou, v naději, že bude odhaleno to, co stojí za touto strašlivou situací.

Přemýšlím nahlas a ať si intelektuálové říkají, co chtějí.

Teorie jsou již nudné. Dokonce se již prodávají na trhu, a co z toho?

Teorie jsou dobré jenom proto, aby nám znepříjemňovali život.

Goethe správně řekl, že „šedá je teorie, zelený strom (zlatých plodů) života.“

Ubozí lidé jsou již znuděni mnoha teoriemi. Chtějí něco praktického. A proto musíme být praktičtí a důkladně poznat příčiny našeho utrpení. 

Tato kapitola je z knihy „Velká vzpoura," napsaná Samaelem Aun Weorem

Krutá realita >